Jóhannssonovi posmrtní Last and First Men hloubavě plují s Tildou Swinton mezi mohutnými spomeniky
- Recenze filmu: Last and First Men
- Další: filmové recenze, kino premiéry
Sdílej:Sdílet na FBTweetnoutS Ohodnoť
Tři roky po předčasném skonu skladatele Jóhanna Jóhannssona míchajícího orchestrální zvuk s prvky elektroniky je celosvětově uveden jeho režijní a scenáristický celovečerní debut Last and First Men. Posmrtný počin islandského vizionáře je více multimediálním strhujícím ponorem než filmem v pravém slova smyslu.
Jóhannsson se festivalové premiéry snímku na loňském Berlinale už nedočkal, život muzikanta ověnčeného dvěma oscarovými nominacemi nečekaně skončil devátého února 2018, kdy mu patrně následkem kontraindikace kokainu a léků proti chřipce selhalo srdce.
Kromě řady soundtracků po sobě zanechal i svéráznou adaptaci futuristického románu Last and First Men z pera britského filozofa a prozaika Olafa Stapledona. Ten na prahu třicátých let minulého století popsal budoucnost civilizace po dvou miliardách let od meziválečné éry, kdy planetu obývá osmnáct rozličných lidských druhů, z nichž je v popředí náš soudobý, jenž přežil.
Základní příběhovou nit doplňuje autor úvahami o genetickém inženýrství, principu kolektivní duše, a především obavami populace ze stále intenzivnější hrozby zničení Země v důsledku kosmických katastrof.
Humánním elementem je na plátně pouze neviditelná průvodkyně Tilda Swinton, jež svým důrazným hlasem bez poryvů emocí předkládá strohé úseky z klasické sci-fi novely. Při poslechu mezzosopránu si nelze nevybavit hereččin typicky kamenný výraz s pronikavýma očima.
Hlavní úlohu v zrnitých, až jakoby cíleně nepříjemných záběrech hrají megalomanské druhoválečné památníky, které nechala postavit jugoslávská komunistická garnitura za vlády Josipa Tita do počátku osmdesátých let. Jóhannsson se s norským kameramanem Sturlou Brandthem Grøvlenem vydal kupříkladu do bosenského Mostaru nebo srbského Niše.
Kombinace vyprávění doprovázeného Jóhannsonovým zvukem, na němž spolupracoval Yair Elazar Glotman, podepsaný pod melodiemi k dokumentu Můj neznámý vojín, představuje s obrazovou složkou pozoruhodný amalgám.
Není tak docela kinematografickým dílem, ale spíše nadčasovou audiovizuální esejí, nebo jakýmsi průřezem audioknihou, poměrně náročnou na divákovu pozornost, s hypnotizujícím pohledem na brutalistní pomníky.
Filmu, který je dostupný na streamovací platformě HBO GO, jsme se věnovali v osmatřicáté epizodě podcastu KulTýden, jež je k poslechu níže.
Foto: Artcam Films
Kdy a kde dávají film: Last and First Men