Film režiséra a scénáristy Martina Provosta zavádí diváky do Francie na sklonku 60. let minulého století. V malém francouzském městečku afektovaná a zakřiknutá Paulette (Juliette Binoche) spolu s manželem Robertem (François Berléand), Robertovou výstřední a věčně zasněnou sestrou Gilberte (Yolande Moreau) a přísnou jeptiškou Marie-Thérèse (Noémie Lvovsky) již řadu let vede soukromou rodinnou školou pro mladé dívky, které mezi těmito zdmi formují do rolí oddaných manželek, skvělých matek, šetrných hospodyněk a vzorů dobrých mravů. Po Robertově náhle – a komické, smrti, Paulette zjišťuje, že škola stojí kvůli hazardním návykům jejího muže na pokraji bankrotu. Nejistě a roztřeseně přebírá otěže, staví se na vlastní nohy a začíná její hon za emancipací. Při jednání v bance se Paulette opět střetává s Andrém, svojí první pravou láskou. Toto setkání jí obrátí život vzhůru nohama, zjišťuje, že to, co učí ve své škole, není vždy to nejlepší, zažívá svůj první orgasmus – a poprvé si na sebe oblíká kalhoty. V pozadí k nim do odlehlé rodinné školy doléhají zprávy o protestech feministek a bouřlivých stávkách a Paulette čím dál víc pochybuje o tradičním rodinném uspořádaní, ke kterému byla celý život vedena. I studentky se mění, touží po svobodě a chtějí patřit více mužům – či jiné dívce. Francie už nebude jako bývala.

Komedie se s nadsázkou a notnou dávkou grotesknosti vysmívá šovinismu a modelu vzorné manželky a hospodyňky. I přes svoji přemrštěnost je snímek plný skvělého humoru, který nalezl zlatý střed mezi hloupou prvoplánovou komedií a vytříbeným intelektuálním humorem. Skvělou scénou je například moment, kdy Noémie Lvovsky v roli jeptišky upozorňuje, že rusovláska v nové třídě značí katastrofu: „Zrzky přinášejí neštěstí,“ říká jeptiška paní Paulette a přimlouvá se za uvolnění rusovlasé dívky z některých předmětů. To neprojde, tak Marie-Thérèse alespoň přitluče nad zrzčinu postel krucifix.

Snímek je rovněž velmi gastronomicky naučný. Když se André dobývá do Paulettina pokoje po odpadní rouře, téměř v cíli se roura zlomí. Přesto se muž nezalekne a aby Paulette dokázal, že i muž umí vařit, odříkává jí na hraně smrti celý recept na jablečný štrůdl.

Učení paní Paulette stojí na sedmi pilířích: „Dobrá manželka je především manželova opora, což znamená sebezapření, pochopení a dobrou náladu. Dobrá žena se soustředí na domácí povinnosti, aby nepodlehla pokušení. Zaměstnané ruce vyženou z hlavy špatné myšlenky,“ zní úryvek hodnot školy. Jak tyto pravidla budou vypadat na konci filmu?

Zvláštní odstavec si zaslouží skvělé herecké výkony herců, kteří se projevili jako výborní komici, ale poradit si dokázali i v dramatičtějších a vážnějších scénách. Nad ostatními vyčnívá Juliette Binoche, legenda francouzské kinematografie, která v roli vzorné manželky a důsledné učitelky Paulette i přes teatrální komičnost své postavy odvedla skvělou práci. Po smrti manžela Roberta působila jako vyjukaný koloušek Bambi, kterému zabili maminku, a při svém prvním intenzivním sexuálním zážitku byl její prožitek tak opravdový, že byl kinosál najednou plný panen.

Trnem v oku je kýčovitý závěr, kdy celá škola v čele s Paulette zpívají o emancipaci, ženské rovnosti a svobodě. Písní se to nazvat nedá, choreografie taky není objevná, ke snímku se to vůbec nehodí a divácký prožitek spíš utlumí. Teorie k tomuto nevydařenému závěru existují hned dvě. První zní, že tvůrci si osvojili marketingové metody nákupních domů a chtěli závěrečným optimistickým popěvkem v divácích navodit dojem, že si film užili. Druhá legenda praví, že se Martin Provosta bál reakcí rozzuřených feministek a zapálených podprsenek před svým domem, a tak se rozhodl svůj snímek plný nadsázky a humoru ještě ke konci shrnou a vyjádřit svoji účast emancipované komunitě – a rovnou písničkou. My se dokoukali až do konce, ale pokud nestihnete posledních deset minut, nic se nestane.

Snímek je skvělou a originální komedií plný humoru, zábavných situací a nečekaných zvratů. Herci se předvedli jako skvělá volba na poli komedie i dramatu. Odmysleme si posledních pár minut zavánějících trapností a máme tu jeden z nejlepších francouzských filmů roku.

19.7.2020 | Daniela Wojnarová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout