Vojáček (Le Petit Soldat, 1963)

Poté, co Anna Karina odmítla roli ve filmu U konce s dechem (À bout de souffle, 1960), se poprvé objevila před filmovou kamerou v Godardově filmu Vojáček (Le Petit Soldat, 1963), natočeném v roce 1960. Hrdinou tohoto politického dramatu je francouzský dezertér Bruno Forestier (Michel Subor), pracující v utajení pro švýcarskou pravicovou stranu bojující proti alžírské Frontě národního osvobození (FNL). Když ho alžírští povstalci začnou podezírat ze zrady, nařídí mu, aby zabil švýcarského novináře Palidovu.

Anna Karina ztvárňuje v tomto snímku půvabnou Véronicu Dreyerovou, dívku sympatizující s alžírskou FNL, do níž se Bruno zamiluje a s níž plánuje prchnout do Brazílie. Jednou z nejslavnějších scén tohoto filmu – který byl kvůli situaci v Alžírsku promítán až tři roky po dokončení – je Annin svůdný pohled do kamery, který se následně objevil i v dalších Godardových snímcích.

Žena je žena (Une femme est une femme, 1961)

V roce 1961 – krátce po sňatku s Jeanem-Lucem Godardem – se Anna Karina objevila ve snímku Žena je žena (Une femme est une femme, 1961). Hraje zde exotickou tanečnici Angelu, která zoufale touží po dítěti, což ovšem není případ jejího přítele Émila (Jean-Claude Brialy). Naštěstí je v záloze ještě Émilův přítel Alfred (Jean-Paul Belmondo), který je do Angely beznadějně zamilovaný.

Muzikál s prvky komedie i dramatu, pojednávající o životním stylu mladé generace Francouzů, je hlavně Godardovým vyjádřením lásky k manželce Anně. Samozřejmě zde nechybí ani pohledy do kamery.

Žít svůj život (Vivre sa vie, 1962)                                          

I v tomto Godardově filmu se objeví slavné pohledy do kamery, avšak tentokrát ve znamení smutku a melancholie. Dvacetiletá Nana touží stát se herečkou, a tak opustí svého manžela i malého syna. Brzy se však dostane do finanční tísně, a proto se rozhodne získat peníze prostitucí. Když se dívka zamiluje do mladého umělce, rozhodne se s touto prací skoncovat. To se ovšem nikterak nezamlouvá pasáku Raoulovi (Sady Rebbot).

Banda pro sebe (Bande à part, 1964)

Ve filmu o nezdařené loupeži hraje Anna Karina okouzlující Odile, která se seznámí s Franzem (Sami Frey), spolužákem z kurzu angličtiny. Dívka mu poví o své tetě Victorii, jež bydlí ve vile zámožného pana Stoltze. Franz a jeho kamarád Arthur (Claude Brasseur) se rozhodnou vilu vykrást a s penězi prchnout do Jižní Ameriky. Zdánlivě jednoduché vloupání se však změní v tragédii.

Takřka kultovní se staly scény, v nichž trojice Karina, Brasseur a Frey utíkají pařížským Louvrem či v kavárně předvádějí tzv. tanec madison.

Jeptiška (Suzanne Simonin, la Religieuse de Diderot, 1967)

V roce 1967 byl do kin uveden film Jacquese Rivettea Jeptiška (Suzanne Simonin, la Religieuse de Diderot), ve kterém Anna Karina ztvární roli mladé Suzanne, již rodiče přinutí k životě v klášteře. Když otec a matka zemřou, Suzanne napíše žádost o propuštění z kláštera. Během pře s matkou představenou Suzanne prohlásí, že nestojí o víru ani o řád, za což je mladá jeptiška obviněna z posedlosti ďáblem.

Přestože film byl dokončen již v roce 1966, cenzura jej na poslední chvíli zakázala. Premiéra se konala až v červenci následujícího roku. Klíčovou roli v porážce francouzské cenzury hrál Rivetteův otevřený dopis, v němž kritizoval uzavřenost filmového průmyslu i praktiky někdejšího ministra kultury a spisovatele Andréa Malrauxa.

23.12.2019 | Radek Gabriel Karkovský Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout