V Ungeltu hrají Housle. Komické drama táhne trio Langmajer, Liška, Hein (recenze)

Racionální, počestný a životem naučený krejčí Giovanni, kterému nikdo neřekne jinak než Gio, tvrďák Bobby, v němž se bije osobnost citlivého staršího bratra a zároveň rapla toužícího po lepším životě po boku dobrého jmění, a nakonec zranitelný a tak trochu naivní či prostý snílek Terry, který neví, kam nasměrovat svůj život. To jsou tři hlavní a zároveň jediní hrdinové ungeltské dramatické komedie Housle. Na prknech se do nich vžili Milan Hein, Jiří Langmajer a Pavel Liška. A kdo myslíte, že má jakou roli? Hercům rozhodně padly na tělo a po zhlédnutí novinky si řeknete, že by obsazení ani nemohlo být jinak.    

V programu se uvádí, že Dan McCormick staví často své příběhy na těch reálných. A v tomto případě využil historky zaznamenávající ztrátu houslí (o které se opravdu kdysi psalo v novinách). A to houslí rozhodně ne ledajakých. Jedná se o velmi cenné „skřipky“ z roku 1710, které můžou mít velmi vysokou hodnotu jak pro původního, tak pro nové majitele. Hodnotu nejen peněžní. A obzvláště v době 90. let v New Yorku, kdy se ještě jednalo o město podstatně sociálně rozčleněné, nebezpečné, špinavé a protkané drogami, kriminalitou či mafií.

Zlodějíčkovský příběh má poměrně klasickou dynamiku. Na lehce táhlejší úvod tvořený převážně zábavnými dialogy či konverzačními mikropříběhy navazuje dějový zvrat, nicméně i po něm jsou další části relativně předvídatelné. Souvisí jak jinak než s houslemi. Ve druhé půlce však čekejte dynamičtější děj plný emocí různých poloh. Od tématu bratrské lásky a citových pout se dostanete třeba k archetypu amerického snu, tedy vyřčené či nevyřčené touhy po novém a lepším životě. Tu mimochodem prožívají všichni hrdinové, i když každý si ten svůj „nový život“ představuje trochu jinak. Nejvýraznějším tématem je ale pořád otázka volby. Která je ta správná?        

Režisér Ladislav Smoček nechává v případě své adaptace na divákovi, jestli se chce ponořit hlouběji do děje a společně s postavami rozmýšlet o životních cestách, nebo se nechá spíše jen pobavit docela akčním a uvěřitelným příběhem obyčejných lidí. K tomu mu pomáhají hlavně komické situace vyplývající z rozhovorů, jejichž součástí jsou po dobu celé hry i měkčí či ostřejší vulgarismy. S ohledem na atmosféru i charaktery hrdinů se však jejich použití nedá vytknout.   

Podle českých autorů měly Housle svou původní newyorskou premiéru v září 2017 a česká premiéra přišla na řadu hned jako další, vůbec první na světě.

Foto: Jan Malíř, Divadlo Ungelt