Z rýpavé humoresky rozvláčnou romancí. Poslední aristokratka by si zasloužila více ořechovky a muflonů (recenze)

V KINECH: Poslední aristokratka / Posledná aristokratka

Svébytná humoreska se zámeckého prostředí, která pro sarkasmus nejde daleko stejně jako většina zámeckých kastelánů. Ten milotický Evžen Boček se zároveň stal i autorem jedné z nejlepších českých komediálních knih posledních let. (Ne nadarmo v roce 2012 dostala Cenu Miloslava Švandrlíka.) A novela se konečně s pomocí Jiřího Vejdělka dostala i na stříbrná plátna.

Na hrad Kostka se vrací její původní majitelé, hlava rodiny Frank, jeho manželka Vivien a dcera Marie. Místo honosného sídla ale zdědili pouze ruinu, do které zatéká, a tři zaměstnace - nevrlého kastelána Josefa, hypochondra a zahradníka Krásu a kuchařku paní Tichou, která má věčně upito. I přesto se v promrzlé Kostce rozhodnout zůstat a snad i vydělat nějaké peníze, a to tím nejhorším způsobem - prováděním návštěvníků.

Poslední aristokratka čerpá z typicky zámeckého humoru, který si dělá srandu z návštěvníků, pardon, muflonů. Jejich hlavní prací je očumování, jestli je naopak něco nezajímá, je to výklad, a jejich jedinou otázkou obvykle bývá: "Kde je toaleta?". A z takto nekorektní knihy se režisér a scenárista Jiří Vejdělek pokusil udělat novou vánoční komedii. K tomu ale musel ubrat na nekonvenčním humoru a přidat na příběhu, taková fasáda ovšem Poslední aristokratce nesluší.

Žádný snímek v sobě nemůže obsáhnout celou knižní předlohu ani všechny postavy. Nikdo to snad očekává ani od Poslední aristokratky. A ačkoli ztrátu Milady, která v knize přijede na hrad Kostka všechny srovnat, divák přežije, je s podivem, proč se Vejdělek například rozhodl Viviene ubrat na její pomatenosti. Tatiana Vilhelmová se tak marně snaží vytěžit ze své postavy maximum. Divák má stále pocit, že jí něco chybí. A z toho, proč Frank volá v Americe na americké letiště česky, mu už definitivně zůstává rozum stát.

Uhlazený humor

Vejdělek byl totiž v mnoha ohledech příliš opatrný. Většinu nerudných vtipů obrousil na společensky přijatelné a uhladil je tak akorát pro českého diváka, který si o Vánocích chce k punči pustit milý, ale lehce zapomenutelný příběh. 

Bohužel se také rozhodl dát na jedno z nejklišovitějších filmařských pravidel a přidat do humoresky co nejvíc romance. Místo sledování, jak paní Tichá nasává oblíbenou ořechovku a lamentuje nad rozbitou leštičkou na parkety, se tak divák dívá, jak se Marie prohání na koni s hrabětem Maxem Launem. Zejména tyto pasáže ale celý zámecký tyjátr zbytečně zpomalují.

V letošní podkategorii "české vánoční komedie" i přesto nejspíš Poslední aristokratka vynikne, a to zejména kvůli zoufalé konkurenci. Na filmové fanoušky totiž ještě čeká Ženská na vrcholu, kterou už název odsuzuje k nízkému hodnocení, nebo Špindl 2. Ten ale zároveň soutěží v kategorii "Nikdy jsme první díl neměli natočit, tak proč k tomu nepřidat i druhý?", a tak v té hlavní nejspíš neobstojí.

Poslední aristokratka si naštěstí i přes všechny výtky zachovala logicky převyprávěný příběh. Zároveň se nemusí stydět ani za herecké obsazení, zejména Pavel Liška si věčného simulanta Krásu vyloženě užívá. A nutno uznat, že do svého filmu Vejdělek propašoval i několik Bočkových vtipů s ořechovkou nebo pokojem Heinricha Himmlera, a tak splnil i základní podmínku všech komedií. Pobaví vás. A už tím aristokratka předčila všechny nejen letošní české snímky.