Čtyři roky a tři měsíce poté, co se Karel Kryl vrátil z exilu – aby se v Československu zúčastnil v listopadu 1989 matčina pohřbu –, podlehl v Mnichově v nedožitých padesáti letech srdeční příhodě. Ať už to byl či nebyl částečný důvod jeho náhlého úmrtí, není tajemstvím, že Kryl brzy po svém slavném návratu do polistopadového Československa po více než dvaceti letech v exilu začal pociťovat zklamání. Připomeňme si, co nám tu skeptický písničkář zanechal.

Karel Kryl se narodil v Novém Jičíně rok před koncem druhé světové války. Byl vychován v knihtiskařské rodině, ale chtěl se učit hrnčířem. Po absolvování keramické školy se však rozhodl vydat v umění docela jinou cestou – psal básně a k nim také hudbu. V letech 1965–67 začal vystupovat v olomouckém klubu Dex. Jeho písničky jako Anděl nebo Salome se hrály v rozhlase, roku 1968 nahráli The Bluesman se zpěvačkou Hanou Ulrychovou Krylovu Nevidomou dívku.

První Krylova deska vyšla krátce po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy a byla pojmenovaná po písni, kterou Kryl napsal právě v reakci na srpnové události. Písnička Bratříčku, zavírej vrátka brzy vyhrála v hitparádě Jiřího a Miroslavy Černých Čtrnáct na houpačce. Z politických důvodů však bylo její vysílání brzy zakázané, stejně jako celý rozhlasový pořad. Tvrdý nápor režimu pak Karla Kryla vyhnal z rodné země, v září roku 1969 emigroval do Německa. V exilu mu vycházely desky až do roku 1989, ty se do Československa často tajně dostávaly a šířily se na magnetofonových páscích. Kryl také pracoval pro rádio Svobodná Evropa. Za celý život se nevzdal českého občanství.

Písně, kde se cit setkává s mocí

Jak však bylo řečeno, po návratu do vlasti po krátkém nadšení ze Sametové revoluce Karel Kryl poznal, že to ani s čerstvě osvobozeným Československem nebude tak slavné. Svou skepsi vyjádřil třeba v písních Sametové jaro, Demokracie nebo Od Čadce k Dunaju, kde protestuje proti rozpadu Československa. Kryl zemřel při krátkodobém výjezdu do Mnichova 3. března 1994 a je pochovaný na Břevnovském hřbitově v Praze.

Letos v lednu se objevila zpráva, že norská televize NRK objevila a zveřejnila dvaadvacetiminutový záznam Krylova vystoupení z roku 1969. Zazpíval na něm i „Bratříčka“, během kterého udělal chybu a začal rozpačitě znova. V přestávkách promlouval k publiku, kreslil na tabuli symboly vyjadřující obsah písní. Setkává se v nich, jak řekl, když uváděl písničku Jeřabiny, cit s mocí.

Kromě nahrávek a písniček ve zpěvnících, oblíbených v širokém okruhu lidí od skautů a trempů u táboráku po pamětníky, od dělníků po vysokoškoláky, nám tak Karel Kryl zanechal poselství o politickém protestu, na který bychom neměli zapomínat. Je jisté, že ani dnes by ze společensko-politické situace nebyl Kryl nadšený. O angažované písně se už ale musí postarat jiní.

Foto: G.cz

3.3.2019 | Eva Ticháková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout