Hra Dokud nás milenky nerozdělí (Représailles, 2015) je jednou z řady situačních komedií francouzského dramatika tuniského původu Érica Assouse. Ve Francii byl tento opus populárního komediografa poprvé uveden v Théâtre de la Michodière v září 2015 a nyní se hra dočkala i svého českého zpracování.

Rosalie a Francis, hrdinové příběhu, jsou vcelku obyčejný manželský pár z Paříže. Po svatbě své dcery Diany partneři v hotelovém pokoji rekapitulují svůj vztah a jistě by se shodli na tom, že jsou spolu šťastní. To by se však nesmělo provalit, že Francis svou ženu podvádí. Tato nečekaná novinka změní životy všem členům rodiny.

Rosalie okamžitě opouští svého manžela a chystá odvetný úder, Francis se pokouší ukončit své avantýry s jinými ženami – což je těžší, než by se mohlo zdát – a dcera Diana mezitím zjišťuje, že její manželství vůbec nebude tak idylické, jak si představovala.

Zdařilý začátek

Úvodní minuty představení lze považovat za velmi zdařilé. Minimalistická, spíše skromně zařízená scéna – jen s manželským ložem a minibarem – je coby prostředí hotelového pokoje ideální a zbytečně nepřitahuje pozornost. Příznivě se jeví i počáteční hudební motiv, zdařile evokující klasické francouzské komedie ze šedesátých let minulého století. V okamžiku, kdy na scénu poprvé vstoupí Rosalie v podání vskutku šarmantní Veroniky Freimanové, je divák ve stavu euforie.

Pravdou ovšem je, že ony pocity blaženosti se zakrátko rozplynou. Zřejmě nejvýraznějším nedostatkem představení je absence jakéhokoli alespoň zdánlivě originálního děje. Příběh o záletníkovi, jeho temperamentní manželce a naivní hysterické dceři je již poněkud okoukaný. Vzhledem k otřepané zápletce nelze očekávat ani příliš originální humor. Zatímco v první části jsou opravdu povedené žerty, jež nejsou prvoplánové či lascivní, druhá polovina představení je spíše podprůměrná. Děj i podoba scény – obývací pokoj v pařížském bytě – zde připomínají spíše americké sitcomy z devadesátých let.

K tomu připočtěme ještě omílání poněkud zastaralých klišé. Homosexuálové totiž podle tvůrců ze zásady chodí jen v narůžovělé košili a jejich gesta jsou afektovaná; milenkami starších mužů se pro změnu stávají výhradně nerozumné a vnadné mladé ženy, lačnící po penězích.

Nonšalantní Freimanová

Herecké obsazení je v případě této situační komedie vcelku nevyvážené. Ansámblu jednoznačně dominuje nonšalantní Veronika Freimanová, jíž role Rosalie opravdu sedla, a těsně za ní je pak Vladimír Kratina coby nevěrný Francis. Kateřina Lojdová, ztvárňující během inscenace hned několik Francisových milenek, taktéž zvládá své role dobře. Avšak o mnoho méně uspokojivý je herecký projev Luďka Nešlehy (Tom) a přehrávající Jany Bernáškové (Diana). Při pohledu na ni se totiž zdá, že v jednadvacátém století již neexistuje jediná komedie, v níž by se neobjevila hysterická a stále ječící dívka.

České zpracování komedie Érica Assouse je tak spíše rozporuplné. I přes několik povedených momentů zůstává smutnou realitou, že dobře započatá inscenace je ve výsledku poněkud bezobsažná, alespoň tedy ve srovnání s jinými – dnes natolik populárními – komediemi.

 

Premiéra: 28.2.2018. Překlad: Anežka Svobodová. Výprava: David Janošek. Režie: Michaela Doleželová. Hrají: Veronika Freimanová, Vladimír Kratina, Jana Bernášková, Kateřina Lojdová, Luděk Nešleha

 

Zdroj fotografií: Facebook Pantheon production

3.3.2018 | Radek Gabriel Karkovský Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout