Taneční převtělení tohoto vystoupení nepostrádá ani verbální projevy, které v jednom z několika bloků pomáhá dotvářet do taktu herec Jan Čtvrtník a živou hudbou doplňuje Johana Švarcová. Originální pojetí, prostor i invence všech, kteří se na tomto kusu podíleli, je patrná hned od počátku. Zásluhu zaslouží i dramaturgyně Procesu Marta Ljubková. Dora zobrazuje bilanc, ve kterém může zkušený divák poznat i sklizeň mnoha jejích cen za své taneční výkony. Ten nezkušený to odhalí záhy.

Choreografie vybočuje hned zkraje, zvolna a mihotavě se překlenuje v dupot, náhlé ztišení, zklidnění, výmyk v rytmu jungle, stepu, techno housu a celé cupitání osvětlí sekavé pohyby. Dynamika graduje pregnantní souhrou dvou tančících těl na jevišti, vše vypočítané na vteřinu. Zakomponované prvky z capoiery působí dramaticky a spolu s úkroky disca a různě nakombinovanými pohyby z bojových umění vyráží dech. Vše se odehrává na pozadí naléhavě dráždivých zvuků za občasného poskoku s tvrdým dopadem na zem.

Spiderman a lítá žena v domácnosti aneb někdo to rád na ostří nože až do mdlob

Ocitáme se kdesi na území akční počítačové hry či její simulace, abychom záhy uvízli v biblickém spojení propletených motivů, kde se ocitají tanečníci.

“Buď mi nikdo nerozumí nebo se mnou nikdo nevydrží!”

Dočkáme se i vyřechtaných tónů kytary a rozvláčných akordů vhodně doplňujících opatrné pohyby pohybujících se postav. Dokonalé spojení zvuků a hlasu se vzájemně roztančí za zvuku drum n bass a spolu s nimi i těla naráží do sebe čím dál agresivněji s důrazem na dramatickou zápletku, hraničící s domácím násilím.

Tanec, který baví

Akční série akrobatických pohybů vrcholí sekvencí mechanického opakování vzájemných švihů těl. “Jdu jdu… stojím…” Dub dup a opět tma. “To už taky někdo dělal. Je to prostě málo.”

V prostoru se náhle vynoří dalších pět těl. A v rytmu Boolywoodu dupou… zase sólo. Vzduchem leccos lítá. V koláži nechybí ani parodie na Golgotu atd. Ticho opět rozbíjí divoké tóny house, nechybí taktéž obnažení tanečníků a zastavení pomocí interakce s hádankou, rovněž hard rock se záblesky hudby romantických melodií, převleky, chaos, smutek, zmatek a impozantní finále. Down town.

Jakkoli mohou slova o vystoupení vzbuzovat dojem přílišnosti a chaosu, jděte se sami přesvědčit, že na vlastní oči uvidíte dokonale zkomponovanou koláž se vším, co tam patří i nepatří, vyváženě. Protože tento Proces si tropí žerty i sám ze sebe a parodie se zdařila natolik výtečně, že byste nejraději skočili přímo doprostřed tvůrčího týmu.

26.12.2014 | Ingrid Artezz Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout