Hektické a přitom krásné zářijové ráno. 8.52, nádraží, nástupiště, za dvě minuty zazní signál k odjezdu. Muž přemýšlí o hádce s manželkou, mladý pár diskutuje o struktuře romantické komedie, policista s kocovinou se dívá z okna na ženu marně běžící za ujíždějícím vlakem… Každý z nich cestuje se svým příběhem, každý si cestuje za svým snem, každý si cestuje se svou starostí. A každému jede v hlavě právě ten jeho song. Všechen bzukot ve vlaku pozoruje z okna muž zalévající květiny a přes výlohu kavárny taky servírka Sally, která si spolu s rádiem brouká svoji vůbec nejoblíbenější písničku „Bette Davis Eyes“. A pak se svět zastaví. Je 8.55 a Sally vypadne šálek s kávou z ruky. Vlak totiž přímo před jejíma očima exploduje… Nenechte si ujít divadelní představení 100 songů. 

Jak popsat nepopsatelné? A jak popsat minuty před tím? Roland Schimmelpfennig zůstává i v této hře s názvem 100 songů věrný své typické poetice, postdramatické výstavbě textu, refrénovitosti i variabilnímu obsazení postav.

Zdroj fotky (100 songů): Národní divadlo Praha