Peter Fabo pracuje s fotografií jako s impulzivním nástrojem nutkavé registrace. Ta je buď vnější, nebo vnitřní. Pro vnější používá apropriace reálných situací s veškerou možnou surovou popisností, která se podprahově usazuje v lidském vědomí a tiká tu jako horečnatá pochybnost ve spáncích či čekající, dobře umístěná rozbuška. Druhý typ registrace – vnitřní – zohledňuje samotné procesy tvorby, proud valící se ven. Ventil, který se pod tlakem hroutí. Tady se autor noří do technologického procesu fotografické „materializace“ obrazu. Splývá s ním. Sám se stává látkou, médiem, vývojkou a zhodnocovaným materiálem. Pro okamžitost záznamu je nejvhodnějším nosičem fotogram. Protože jde o autenticitu výrazu, který se rodí z jakéhosi manického sebe-rituálu, forma je sekundární. Peter Fabo hovoří o špinavé cestě technologie do které umisťuje svá gesta, obrazy a poselství.

Fabova fotografická práce volí přímou cestu experimentu, v níž se však fixují opakující se znaky, které tak dostávají relevantní pozici referentů.

Zdroj fotky (Peter Fabo – Nebo na zemi): Galerie Václava Špály