Franz Lehár, Emmerich Kálmán, Johann Strauss mladší, Edmund Eysler a Carl Millöcker jsou představiteli různých generací autorů operety, trvale úspěšného a stejně tak trvale podceňovaného žánru hudebního divadla. Pověst pokleslé a trochu zastaralé lidové zábavy není spravedlivá. V operetě existují také velmi podařená díla, jak po hudební, tak po dramatické stránce.

Straussův Netopýr z roku 1874 patří k těm nejlepším. Vtipný kolotoč zápletek obohacený melodiemi v rytmu valčíku i čardáše se stal jedním z nejznámějších reprezentantů zlatého věku vídeňské operety. Na repertoáru bývá i v operních domech. Obdobným šarmem oplývá Veselá vdova z roku 1905, dílo Franze Lehára, proslulého Vídeňana absolventa pražské konzervatoře, žáka Antonína Dvořáka. Díla Carla Millöckera jsou méně početná a méně známá, rakouské hudební prostředí zato výrazně spoluvytvářely desítky Eyslerových operet. V první polovině 20. století vynikly vedle Lehárových děl zejména Kálmánovy operety Čardášová princezna nebo Hraběnka Marica, nabízející nesmrtelné melodie a neméně skvěle naplňující pravidla a znaky žánru.

Program:

• Franz Lehár: Giuditta 6 min.
• Franz Lehár: Země úsměvů 3 min.
• Emmerich Kálmán: Čardášová princezna 3 min.
• Franz Lehár: Veselá vdova 6 min.
• Johann Strauss ml.: Netopýr 6 min.
• Edmund Eysler: Bratr Straubinger 6 min.
• Carl Millöcker: Gasparone 3 min.
• Emmerich Kálmán: Hraběnka Marica 5 min.
• Johann Strauss ml.: Noc v Benátkách 3 min.
• Johann Strauss ml.: Vídeňská krev 6 min.

Obsazení:

• Robert Jindra dirigent
• Kateřina Kněžíková soprán
• Adam Plachetka baryton